Církev československá se v Polance ustavila dokonce dříve, než ve Svinově, pod jehož duchovní správu pak patřila. Přednášejícím a hlavním organizátorem, jako i jinde, byl Ferdinand Stibor z Radvanic, farář a pozdější biskup. Již v roce 1921 byla zvolena první rada starších ve složení: Josef Honěk, rolník, jako předseda, Antonie Neuvirtová jako místopředsedkyně, Adolf Görtler, žel. zřízenec, jako jednatel, Josef Schneider, kamnář, jako pokladník, Hedvika Davidová, rolnice, Kavala Jan, rolník, Podešva Josef, dělník, Rypel Karel, obuvník, a Berger Vítězslav, strojvedoucí. Jedna jediná bohoslužba se konala v tzv. Frankově kapli – hřbitovním kostelíku, ale pro odpor římských katolíků se nadále konaly bohoslužby ve školní místnosti. To až do roku 1933, kdy byl otevřen Husův sbor.
     Nejprve ve škole vyučoval a konal bohoslužby Ludvík Fuček, duchovní správce ze Staré Bělé, kam byla Polanka 15. září 1921 přičleněna. Ale v r. 1923 byla od Staré Bělé odfařena, jakož i Svinov a Studénka. Od 1. září 1923 byl v Polance samostatný duchovní správce Ig. Olšanský. Zanedlouho však odchází jako duch. správce do Doubravy a vyučování obstarává obětavý Jandásek ze Svinova, bohoslužby konal pak František Bláha. Od října 1924 nastoupil Rudolf Pařík a začal sloužit bohoslužbu dle Dr. Karla Farského, prvního patriarchy církve.
     Jelikož se věřící v Polance n. O. nemohli domoci používání Frankovy kaple, musela rada starších začít uvažovat o stavbě vlastního sboru. Teprve v r. 1928 se začíná s vážnými přípravami na stavbu. Za nejlepší bylo určeno místo u okresní silnice vedle hostince Jos. Dluhoše na družstevní zahradě pod zbytkovým statkářem p. Kulišem, kde také dnes sbor stojí. Jos. Dluhoš, hostinský, na schůzi rady starších 7. listopadu 1930 oznámil, že toto místo koupil a že je daruje na stavbu sboru, což bylo s povděkem přijato. Na podzim r. 1931 byl zase učiněn další krok dále. Ant. David, rolník, koupil blízko státní dráhy tzv. „Palarňu“, starou budovu od velkostatku Blücherova a odprodal ji levně za 8000,- Kč místní radě pro stavbu sboru. Budova byla obětavými členy rozebrána a odvezena na určené stavební místo v r. 1931-1932 a mohlo se začít stavět.
     P. Hajduček Ludvík, zednický mistr z Petřvaldíku podal několik náčrtků na stavbu sboru. V neděli 10. července se konaly v Polomi první bohoslužby, ve Studénce oslavovali desetileté trvání církve a v Polance n. O. mimořádná valná hromada dala konečný souhlas ke stavbě, ke které bylo hned přikročeno a dne 18. července 1932 ve čtvrt na tři učinili Josef Honěk a Vítězslav Berger v čele ostatních první výkopy základů. Stavbyvedoucím byl ustanoven p. Arnold Stanavský, hospodářem stavby pak Josef Honěk, rolník.
     Rada starších  z tohoto období byla ustavena ve složení: Rypel Karel, předseda, Kavala Josef, jednatel, Vozník Adolf, pokladník, Dobeš Jan, matrikář, Javorek Richard, místopředseda, Görtler Adolf, režisér, Vyležík Josef (Klimkovice), Chýla Jan, Neuvirt Josef, Michal Václav, Honěk Josef, Neuvirt Viktor, Honěk Václav, Dluhoš Eduard, Schneider Karel, Kubášková Terezie a Myšková Emilie.
     Již 14. srpna 1932 se konala, za účasti 1500 věřících z blízka i daleka, slavnost kladení základního kamene s bohoslužbami na staveništi. Slavnostní řeč pronesl poslanec Václav Sladký z Opavy a bohoslužby za přítomnosti tří duchovních (Struž, Mazánek, Pařík) vykonal biskup Stibor Ferd. z Radvanic. Do zimy 1932 se dostala stavba až pod střechu a na jaře 1933 byla dokončena.
     6. července 1933, v památný den českých dějin, se za krásného počasí a přítomnosti 5000 věřících konala slavnost otevření Husova sboru v Polance. Slavnostním řečníkem byl bývalý farář Ig. Olšanský. Otevření sboru a první bohoslužby vykonal Ferd. Stibor za asistence 7 duchovních.
     Sbor byl vystavěn ve střízlivém slohu venkovského kostela a působil zvnějšku i zevnitř úhledně. Na přední zdi budovy byla vložena prsť od Cecové u Zborova, kterou z tohoto legionářského bojiště osobně dovezl Vít. Berger. Na obou postranních pilířích u dveří byly dva kameny s letopočty 1921 a 1932. V levém kameni s letopočtem 1921 byla vložena pamětní listina, sepsaná učitelem Jos. Kavalou, všechny běžné kovové mince a 1 kancionál. Nad dveřmi byl kalich, ve štítě nad ním kolem kulatého okna nápis „Milujme se!“ a nahoře na střeše v předu dvojramenný kříž. Na opačné straně střechy byla malá zvonice, ukončená palcátem, a v ní zvonek, 200 let starý, z kaple panství Blücherova v Polance, který daroval zbytkový statkář p. Doležel. Prostor chrámu měl rozměry 14x10,85 m, osvětlen byl dvojitou řadou oken po každé straně, po pravé straně 8, po levé 7, neboť na této straně byly jedny dveře. Vpředu na levé straně byla kazatelna, a na pravé straně schránka s 15 otvory pro urny. Tam byla již 3. června 1934 umístěna první urna Jaromíra Dluhoše, syna Ed. Dluhoše. Nalevo od obětiště byla sakristie,  o rozměrech 5,85x3,60 m, s předsíňkou. Již před vánocemi bylo ve sboru zařízeno el. osvětlení a k 1. dubnu 1934 byl sbor vyzdoben 14 krásnými lavicemi, dodanými firmou Blažej Ig. z Poruby. Za oltářem byl umístěn kříž, řezbářská práce Holaně ze Staré Bělé.
Veliký dík patří všem, kdo se na této práci přičinili jakýmkoliv způsobem!





Zpět na úvodní stránku