Ve svátosti manželství se muž a žena staví pod Boží slovo, které je církví vyhlašováno a osvětluje pravou hodnotu lidských vztahů. Svátost si udělují vzájemně a přijímají se jako dar a pomoc od Boha. Muž a žena se v lásce navždy spojují a jsou Duchem svatým posvěcováni, aby byli Božím obrazem v Kristu, nástrojem Stvořitele ke vzniku nových lidských bytostí a základem rodiny podle Boží vůle.
       Svátost vyžaduje duchovní péči přípravnou i následnou a to formou osobní duchovní péče. Svátost si udělují plnoletí, svéprávní a svobodní jedinci opačného pohlaví za asistence duchovního a dvou plnoletých svědků. Alespoň jeden ze snoubenců má být pokřtěn v Církvi československé husitské. Obřad se koná zpravidla v samostatném shromáždění. K obřadu patří modlitby, slib věrnosti, oddanosti, lásky, zvěstování Božího slova i požehnání, ale své místo tu mají i symboly: Ruce spojené štolou, vzájemné předání prstenů, společné pití z kalicha a pozdrav pokoje – políbení novomanželů. Vyjadřují duchovní obsah křesťanského manželství, kterým je láska, jednota a vzájemné sdílení v Duchu Ježíše Krista. Svátost se nevztahuje jen na obřad, ale na celý život manželů. Každý den, ve všem, co děláme a prožíváme jako manželé, zakoušíme Boží znamení.
     Manželství zakládá nové rodinné vztahy. Láska manželů není soustředěna jen na děti (i bezdětné manželství je plnohodnotným vztahem), ale má být projevována i vůči širší rodině, zejména k rodičům a prarodičům. Manželé se podílejí na životě církve a jsou otevřeni i vůči potřebám lidské společnosti.
     Svátost manželství není neopakovatelnou svátostí jako například křest. Slovo věrnosti, které si manželé dávají, platí do konce pozemského života jednoho z partnerů. Takto je formulována smlouva věrnosti v obřadu svátosti manželství: „…slibuji, že ti zachovám manželskou lásku, věrnost a oddanost, že tě žádným způsobem neopustím, nýbrž, že s tebou všechno dobré i zlé, až do smrti oddaně ponesu…“ V případě smrti jednoho z manželů je možný další sňatek. Jen ve výjimečných případech je povoleno uzavření druhého manželství.
Vzájemně se obdarovávat a sdílet v lásce je pramenem štěstí a života. Zároveň je nejhlubší možnou podobou a znamením Božího tajemství.
Co se týče otázky plánování rodičovství, antikoncepce, ponechává CČSH způsob řešení této otázky na svobodě svědomí manželů. Je však třeba připomenout, že v případě umělého přerušení těhotenství nejde „o prevenci početí,  ale o násilný zásah do započatého života dítěte i do života matky“.