Křest je uvedením do obecenství Boží církve, v konkrétní pozemské církvi a je také vstupní branou k dalším svátostem. Základní stavba křestního slibu od nejstarších dob spočívala v odřeknutí se Zlého a připojení ke Kristu. Křtěnci je skrze Ducha svatého a politím vodou zprostředkována milost Kristova křtu, kříže a vzkříšení. Svátostná formule zní: Křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Tuto svátost vysluhuje kněz, biskup, jáhen a v mimořádných případech nouze (ohrožení života, smrtelný úraz apod.) ji může vysloužit  každý pokřtěný člověk s použitím tekutiny a křestní formule.
 
Rozlišujeme křest nemluvňat, dětí a dospělých.
 
     U nemluvňat a dětí jsou přítomní rodiče jako garanti péče o víru a život pokřtěného. Alespoň jeden z nich by proto měl být věřící Církve československé husitské. K řádné křesťanské výchově mají napomáhat kmotr, či kmotři, kteří by měli být praktikujícími křesťany.
 
     U dospělých je předpokladem udělení křtu řádná a náležitá příprava a vyučování. Příprava probíhá formou rozhovoru, jehož cílem je ověřit
a prohloubit tyto skutečnosti: 1. víru v Boha jako osobní vztah; 2. vůli ke křtu; 3. vůli ke křesťanské výchově. I zde je přítomen kmotr, či kmotři, aby napomáhali duchovnímu rozvoji pokřtěného. Křest nepůsobí automaticky, ale jen za předpokladu, že křtěnec přijal a vstoupil do osobního vztahu s Kristem a stále ho ze své strany prohlubuje. Nechává se Kristem obdarovat a sám se Kristu vydává. Zároveň toto sjednocení s Kristem osvobozuje k tomu, aby se sdílel s druhými.
 
     Svátost křtu je udělována v bohoslužebném shromáždění, někdy také ve zvláštním křestním shromáždění. Jen mimořádně může být konána v ústavních zařízeních , či domácnosti.