Biřmování je svátost, v níž Duch svatý oživuje a upevňuje víru  pokřtěného, který byl řádně vzdělán v evangeliu, vede ho k uvědomělému vyznání víry a slibu věrnosti evangeliu a obdařuje ho radostí Kristova vyznavače.
     Zevní úkon biřmování záleží v tom, že duchovní, který svátost vysluhuje – biskup, klade biřmovanci na hlavu ruce se slovy: „Přijmi pečeť Ducha svatého.“ (2K 1, 21b-22)  Ke svátosti přistupují pokřtění po řádné přípravě, v jejímž závěru se koná zkouška za účasti biskupa. Obsahem přípravy je Modlitba, Otčenáš, Bible, Desatero, Svátosti, Dary a ovoce Ducha svatého, Vyznání víry, Církevní rok, CČSH, Křesťanské vzory, Seznámení s obřadem. Biřmování by se mělo konat v rámci liturgie.
     Svátost biřmování je přijímána jedenkrát v životě a předchází jí svátost křtu, svátost pokání a svátost večeře Páně. Biřmování jako svátost Božího Ducha je svátostí „dospělých“ – ve smyslu duchovní dospělosti. Uvědomělé členství v církvi znamená zapojení do života náboženské obce a jejích služeb. Ve svátosti jde o dary Ducha svatého, kterými církev žije, buduje se a slouží druhým. (1 K 12, 4-11; Ef 4, 11-16)